|
Ve čtvrtek 15. března se v naší družině konal indiánský karneval. Indiánské čelenky jsme si vyrobili z koženky a peříček (za něž velice děkuji paní L. Buriánkové a panu J. Dolejšímu) ve družině, zbytek masky si každý přinesl z domova.
Hned po příchodu z oběda se většina z nás správně po indiánsku zmalovala, jak se můžete přesvědčit na fotografiích. Trochu jsme se ještě proběhli po zahradě a karneval mohl začít. První část karnevalu se odehrávala ve družině. Nejprve jsme si zkusili hromadného bobříka mlčení, a pak jsme si vymysleli originální indiánský tanec, na jehož vzniku se podíleli úplně všichni.
Pak jsme karneval přesunuli na chodbu, kde je přece jen více místa. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a soutěžili jsme v některých indiánských dovednostech. První soutěž byla inspirována rybolovem, v němž indiáni vynikali. Ukázalo se, že i z nás se stávají schopní indiáni, a každý si ulovil svou rybu. V druhé soutěži jsme se naučili indiánský běh. Ten indiáni používali pro překonávání velkých vzdáleností. Ve skutečnosti to totiž není běh, ale pravidelné střídání běhu a chůze. My jsme si to trochu ztížili, protože jsme před sebou ještě kopali míček. V další soutěži jsme lovili bizony. Místo oštěpů jsme používali míčky a bizonů jsme „ulovili“ tolik, že by nám vystačili na celý rok.
Nakonec jsme si zahráli naší oblíbenou hru – vyřazovanou. Všichni až na jednoho si přinesou podložku a rozloží ji do kruhu, pak se pustí hudba a všichni tančí, když se hudba zastaví, všichni si rychle stoupnou na podložku, na koho místo nezbude, ten vypadává. Když jsme dohráli, bylo již půl čtvrté, a tak jsme si rozdali zasloužené sladké odměny a karneval skončil.
A kdy se budeme maskovat příště ? Nebojte zanedlouho. Brzy budou „čarodějnice“, tak se naše školní zahrada promění v doupě čarodějů a čarodějnic.
2. oddělení Spaní v družině
V pondělí 7.11. jsme se rozhodli přespat v družince. Naší noc jsme nazvali Indiánská stezka odvahy.
Začali jsme večeří, ke které jsme měli boloňské špagety. Večeře byla výborná a my za ní děkujeme panu Tesákovi. Poté co jsme se posilnili, jsme se válečně po indiánsku pomalovali. Na hlavu si dali naše vyrobené čelenky a vyrazili plnit náš první úkol. Vypustit balón štěstí, který jsme si pomalovali a napsali, co si každý z nás přeje. Při jeho vypuštění jsme se jako pravý indiáni rozloučili pokřikem a tancem se sluncem a přivítali zimu. Náš druhý úkol byl na přemýšlení, každý z malých indiánů měl najít ke každému z indiánských symbolů dvojče. Po splnění úkolů jsme začali hrát pravé indiánské hry, které jsme sami vyrobili (ind. kostky a buráky). Po odpočinkové hře přišli na řadu indiánské zápasy (Chyť orla a Živý kámen). Zápasy se dětem moc líbily. Nejvíce se nasmály, když jsem si zazápasila i já s naší Alenkou Martinkovskou. Které tímto moc děkuji za velkou pomoc při večeři. Pak jsme smyli naše válečné malování, vyčistili zoubky a uložili se do spacáku.
Pustili pohádku na dobrou noc, samozřejmě indiánskou. A vydali se do říše indiánských snů.........
1. oddělení Návrat k přírodě - Indiánský rok - podzim
Jak jsem se již zmiňovala, v letošním roce se snažíme poznat indiány i přírodu kolem nás. Náš „Indiánský rok“ jsme zahájili četbou z knížky: Škola Malého Stromu. Nyní jsme přešli na jinou knížku, tentokráte s názvem: Indiánské pohádky. Z této knížky jsme si přečetli již několik krátkých pohádek a mimo jiné už víme, jak se indiáni dostali na zem.
Samozřejmě si o indiánech nejenom čteme, ale také se snažíme vyzkoušet si různé dovednosti, které ovládají. Naším prvním úkolem ovšem byla výzdoba plánku, na který budeme letos sbírat stopy zvířátek. Nakreslili jsme na něj obrázky indiánů a jejich obydlí (tee-pee).
V září jsme se vydali na procházku po okolí školy a cestou jsme sbírali přírodniny, ze kterých jsme pak vyrobili krásné korále. V pískovišti na školní zahradě jsme vyrobili pasti na krocany. Žádné krocany jsme do nich nechytily, ale podařily se znamenitě. Také jsme si vyrobili velký indiánský kalendář, který nám visí ve družině. Na školní zahradě jsme si vyzkoušeli indiánský běh. Indiáni (i indiánky) si takto cvičili svou šikovnost – v nerovném terénu před sebou kopali dvě svázaná dřívka nebo míček z kůže. My jsme si na zahradě vytvořili slalomovou dráhu a kopali před sebou míček tenisový. Po vzoru indiánů jsme si také vyrobili mokasíny, ty naše ovšem nejsou z kůže, ale z koženky. A jsou také poněkud menší, protože nám budou sloužit jako přívěšek. Naším zatím posledním, ale neméně krásným výrobkem byl pavouček pro štěstí, kterého jsme vyrobili z krabičky a do jeho tělíčka si můžeme schovat nějakou drobnůstku.
Máme toho v plánu ještě spoustu – budeme si vyrábět indiánské čelenky, pouštět balón štěstí a nebude chybět ani indiánské maskování. Vzhledem k tomu, že už se nám blíží konec listopadu, budeme se teď v družině chystat také na tradiční čertovskomikulášskoandělský karneval a samozřejmě na Vánoce.
|
